Jako asi každému rodiči mi záleží na budoucnosti mých dětí. A dovednost práce s počítačem mi v dnešní době připadá stejně důležitá, jako čtení, psaní rukou nebo počítání. A tak jsem se doma vrhl na výuku mé starší dcery (7 let). Tady je první díl zkušeností, kdybyste to chtěli doma zkusit taky.
Než začnete
Není to škola. Užijte si i společně strávený čas. A nezapomeňte na přestávky. Také je dobré mít na to klid. Určitě je mnohem lepší použít myš než touchpad a dobré je mít malou myš – velká se bude dítěti špatně držet. A pár poznámek pro vás jako průvodce:
- Vyhněte se technickým detailům, bavte se jen o tom, na co si dítě sáhne a co použije
- Nespěchejte, nechte dítě si novou dovednost zkoušet při hraní si
- Až na výjimky jim na počítač nesahejte, raději ukazujte a navigujte
Začneme bez počítače
Na začátek jsem dal dceři přeloženou čtvrtku A3, že si bude kreslit vlastní počítač, aby si do něj poznamenala důležité věci. Úplně první věc byla, že si na vrchní straně nakreslila vlastní logo a trochu si „počítač“ vyzdobila, aby byl „její“.
V tomhle věku je kresba nejlepší záznam toho, co se naučila. Umí se v tom orientovat a při kreslení věci, kterou slyšela si ji přirozeně opakuje. Navíc to že je to „její“ počítač, je jistý osobní motivační vklad.
A pak jsme pokračovali povídáním si, k čemu všemu ten počítač může sloužit. Ony to ty děti intuitivně vědí, ale nezaškodí si o tom chvíli popovídat. K čemu počítač používáte doma, v práci atd.
Při učení je potřeba dát si věci do kontextu a vědět proč se je učím. I když je docela zábavné jezdit myší a koukat, jak se hýbe kurzor po obrazovce (pro děti je to opravdu zábavné), není to úplně ono. Až když vědí, k čemu jim to může být užitečné, dostane to ten pravý smysl.
S čeho se počítač skládá
Začlo to jednoduchou otázkou: „Když se na ten počítač podíváš, co vidíš, z čeho se skládá?“ Není třeba jít do detailů, stačí nám display, klávesnice, tlačítko pro zapnutí, dcera ještě ukazovala na touchpad, kameru (i když nevěděla že to je kamera).
Ptejte se. Čím víc věcí dítě řekne samo, tím je to lepší. Propojuje si je s dalšími zážitky, jsou pro něj představitelné a pochopitelné.
A pak do svého papírového počítače tyhle věci nakreslí. Zatím je toho malinko, jen rámeček displaye, u klávesnice jsem jí řekl, ať zatím kreslí jen tu velkou klávesu vespodu (mezerník). Dcera chtěla ještě pár kláves navíc a touchpad s tlačítky.
A konečně přišel čas, aby si sama zmáčkla tlačítko pro spuštění a počkali jsme, až počítač nastartuje. Když nastartoval přihlásil jsem se do počítače a vysvětlil, že teď počítači říkáme kdo s ním pracuje. Pokud nemáte nastavené přihlašování, není třeba do toho zabíhat.
Příště
Příště už se vrhneme na samotnou práci s počítačem. Začneme myší, jak spustit aplikaci a pracovat s okny a nakonec internet a vyhledávání.
Jak jsem učil dceru s počítačem – myš, Windows a internet
